„Můj život je nekončící hra,” říká náš programátor Vojta Brožek

| 30. květen 2019

Miluje počítače a všechno, co s technikou souvisí. Člověk by ho podezříval, že místo pupeční šňůry mu doktoři po porodu stříhali „úesbéčko”. Je taky velkým nadšencem do hraní a bez kávy by se v práci pravděpodobně dočista zbláznil.

Chtěl mít klid a jistotu, proto se rozhodl pro práci v ThePay

Vojta u nás pracuje třetím rokem. Opustil firmu, ve které necítil zodpovědný přístup vedení k plánování, a to mu ubíralo na spokojeném spánku. V ThePay se cítí dobře. Stará se o vývoj nové platební brány a webových aplikací.

Elektrotechnika ho ohromně zajímá, ale pro bezpečí ostatních prý raději programuje

„Většinou, když zapojuju něco složitějšího, dost často někde něco shoří,” směje se a zase se vrtá v počítači, protože ho zrovna jeden z kolegů poprosil o navýšení operační paměti. Šestadvacetiletý programátor má denně plné ruce práce. Jak říká, posilu by uvítal.

„PHP jako programovací jazyk se aktuálně vyvíjí takovým směrem, že má v sobě potenciál být zajímavější, než je Java nebo C#,” přidává komentář pro možného nového kolegu, a sice mluvou, které bude asi rozumět zase jen „ajťák”. 

Mluví často sám se sebou, jen lidi na ulici to moc nechápou

Je flegmatik, který si rád povídá sám pro sebe. Zejména při řešení problémů ve světě jedniček a nul. Občas dá do placu nějakou hlášku, kterou obvykle pronese s hrnkem kávy v ruce. To je bez nadsázky jeho základní denní pohon. Bavič byl už na střední průmyslové škole a také na vysoké, kde se podle jeho slov „snažil” studovat aplikovanou informatiku.

Už na střední mu učitel řekl, že bude profesionálním hráčem. A nebyl daleko od pravdy

Se svými přáteli totiž hraje počítačovou hru Dota 2. „Nejde o profesionální hraní, ale nebereme to úplně na lehkou váhu. S týmem, kde nám aktuálně chybí jeden hráč, jsme se přihlásili na turnaj. Tam se ukázalo, že musíme ještě dost trénovat,” hodnotí kriticky výsledek klání.

Když nesedí u počítače, tak buď rád spí, anebo jde na pivo s kamarády. S oblibou si zahrají deskové hry. „Je to podobné, jako hrát hry na počítači, ale je tam příjemná změna v tom, že se můžu přehrabovat v kartičkách a jiných fyzických součástech,” upřesňuje na závěr našeho povídání.